Reklama
 
Blog | Antonín Kostlán

Kdo je terorista – kdo je oběť

Otázky vytčené v názvu si klade nad právě probíhajícím konfliktem mezi Izraelem a hnutím Hamás leckdo a odpovědi na ně se i v rámci české veřejnosti výrazně diferencují; vzhledem k zásadnímu postoji české zahraniční politiky možná ještě výrazněji nežli v jiných demokratických evropských zemích. Jednotnou odpověď na ni neočekávejte ani od historiků…

Představme si situaci, že na americké střední škole se jeden ze studentů rozhodne postřílet všechny své spolužáky a učitele. Přijde do školní jídelny na besídku, které se účastní 450 lidí, se samopalem, a při střelbě se kryje jednou spolužačkou… Přivolaný policejní snajpr jej sice ještě včas na poslední chvíli zastřelí, ale spolu s ním však bohužel i onu spolužačku a ještě jednu vedle stojící osobu. Zatímco všichni čekají, že bude oslavován jako zachránce 450 životů, objeví se však na druhý den v novinách palcový titulek: „DOKLAD POLICEJNÍ ZVŮLE! Kvůli zastřelení jednoho muže obětoval policista dva nevinné životy!!!“ Vojenský prokurátor okamžitě vezme snajpra do vazby pro neadekvátní obranu…


Hloupá historka? Ne tak úplně, v podstatě ze života. Očekával bych od všech farizejů, kteří se navážejí do Izraele, že mu před jakoukoli oprávněnou či neoprávněnou kritikou nejprve poděkují za zachránění dnes již možná desetitisíců lidských životů…

 

Reklama

Když jsem před několika dny vyvěsil výše uvedený příměr na svém facebookovém profilu, ozval se mi neveřejnou cestou kolega P., jehož úsudku a bystrosti si hodně cením. Rozvinula se mezi námi na dané téma zajímavá diskuse, v níž se mi pokoušel prostředkovat různé motivace postojů, které dnes mohou mladé české intelektuály dovádět ke kritickým postojům vůči Izraeli. Chtě nechtě jsme se v naší výměně názorů dotkli i věcí de facto určujících, jako je vidění dění kolem nás prizmatem různých hodnotových systémů, v nichž je konkrétnímu lidskému životu přiznávána pokaždé jiná cena, nebo i účelové propagandistické využívání (neřku-li zneužívání) mediální sféry. Diskuse mne přinutila, abych se – byť zkusmo a letmo – pokusil domyslet svůj pohled i v trošku širších souvislostech, což je důvod, proč ji tu nyní zveřejňuji. Osobu kolegy P. ponechávám přitom v anonymitě, protože se domnívám, že by nestál o podobný typ publicity, jsem mu nicméně vděčný za jeho přemýšlivý způsob tázání a argumentace.

 

P.: Ahoj, Tondo, opět se Ti hlásím – jelikož nerad diskutuju na facebookové veřejnosti (kde dostávají slova jiný význam, kde to zbytečně čte spousta lidí, kde tlak ke krátkosti vyjádření vede ke zjednodušením etc.), dovolím si vyjádřit jen jisté pochybnosti ohledně Tvého příměru s americkou střední školou. Zdá se mi totiž, že tady používáš jeden poměrně oblíbený trik, který předurčuje interpretaci, totiž že přisuzuješ hodnotu „civilizovanosti“ pouze jedné ze stran (ta střední škola reprezentuje, rozumím-li tomu správně, izraelskou společnost, jejíž většina je poklidná a slušná), zatímco střelec reprezentuje jen sám sebe (a je jen individuální výchylkou, výjimkou, chybou). Tvůj příměr by byl podle mě mnohem přesvědčivější, kdyby nějakým způsobem připustil, že za střelcem, jakkoliv může být šílený, stojí také poměrně velká skupina normálních lidí, kteří žijí svoje civilizované životy, z nějakých důvodů však střelce respektují nebo mu dokonce i důvěřují – ať už proto, že musí (tedy ze strachu), nebo že o tom nepřemýšlejí nebo že jim střelec ztělesňuje jejich „spravedlivou obranu“ proti „okupantům“.

Může nám to být nepříjemné (a ve skutečnosti je to asi šílené, že tomu tak je), podle mě bychom to však mohli zohledňovat, poněvadž právě tato skupina normálních a vlastně i slušných lidí se pak stává obětí systematického vraždění, aniž by do věci jakkoliv mohla zasáhnout. Pokud se dnes u nás hodně lidí bouří proti izraelskému zásahu, pak to podle mě není kvůli tomu, že by tvrdošíjně odmítali vidět civilizační misi Izraele (tedy to, co se ve svém příměru snažíš připomenout), ale že se obává „zvrtnutí“ nebo „otočení“ civilizačního zápalu a jeho využití pro bestiální a necivilizované cíle (bohužel se zrovna toto našim předkům nejednou tragicky stalo). Dnešní rozhořčení podle mě není projevem slepoty (vůči vyšším principům, které propaguješ), ale rodí se právě na pozadí skutečnosti, že oběti nejsou jen náhodně stojící spolužačky (jako v Tvém příměru), nýbrž úplně normální lidi jedné velké (a přitom normální civilizované) skupiny, kteří jsou navíc určeni na základě jednoho – etnického – principu…

I my dnes přece uctíváme anebo minimálně respektujeme různé „střelce“ (z historických osob mě napadá Edvard Beneš, ze současných snad Madeleine Albrightová, jistě bychom našli další), kteří jsou v jiných zemích považováni – nechme stranou, zda právem – za válečné zločince, přitom my nechceme, aby nás za to někdo vyháněl nebo střílel… Nebo jo?

Dík předem za reakci! P.

 

AK: Ahoj P., obávám se, že Tvé vidění Hamásu je revolučně romantické. Hamás je profesionální teroristická organizace, která oficiálně vyhlásila za svůj cíl vraždění Židů a zničení státu Izrael bez ohledu na životy lidí (židovských, arabských a dalších), kteří tam žijí. Se zájmy prostých lidí z Palestiny, jejichž politická reprezentace by mohla vskutku plnit roli, kterou naznačuješ, má Hamás asi tolik společného jako Stalin se zájmy ukrajinských a ruských venkovanů, které s klidem nechal ve 30. letech po milionech vymřít. Proto je můj příměr přesný – Hamásu odpovídá z kontroly se vymknuvší individuální teroristická entita odpovídající asociálovi z americké střední. Příměr je přesný i v tom, že integruje žactvo do jedné množiny, bez ohledu na postavení lidí, kteří „nosí zbraně“. Palestincům odpovídá ta část žactva, kterou se terorista při své akci kryje, ale i oni mají stejný zájem jako „zbytek“ třídy, totiž žít v míru a pokud možno prosperitě, i když mají na to odlišné recepty, o které se mohou různým způsobem i poškorpit. Hamásu je budoucnost Palestinců srdečně jedno, potřebuje je jen jako svůj legitimizační nástroj ke svým násilnickým akcím v boji o moc. Palestinci taky Hamásu nedůvěřují, jak píšeš – ale stojí za ním kvůli strachu, kudle za zády a tvrdému ideologickému vymývání mozků, „spravedlivou obranu“ pro ně ztělesňuje pouze v tom smyslu, jakou asi ochranu nabízel Al Capone chicagským obchodníkům, pokud byli ochotni poskytovat tučné výpalné…. Tvůj omyl tedy spočívá v zaměňování Hamásu s nějakou legitimně ustavenou palestinskou politickou reprezentací – a na tento post je docela nával, jak víme…

Lidé se dnes po celém světě bouří proti izraelskému zásahu z úplně stejných důvodů, proč kupují nové druhy kokakol či podprsenek, pokud jim je reklama podává dostatečně agresivně – je to otázka nasměrovávání a ovládání kanálů ovlivňujících veřejné mínění, co je k tomu vede. Dostatečně hysterická kampaň dokázala ostatně přes noc vytvořit z nejlepšího přítele Západu Putina (oné osmičky z G8) nepřítele číslo jedna, tu náhlou proměnu mediálního diskursu jsme sledovali v přímém přenosu po celé letošní jaro, jak probíhala samovolně bez jakékoli opory v reálném dění, tak asi víme, jak snadné je zhysterizovat veřejné postoje o čemkoli, a zvláště pak mezi intelektuály.

Jinak nemyslím, že bych se zmiňoval o „civilizační misi“ Izraele, to je na jinou diskusi, kde bych sám měl řadu otázek, ale prostě konstatuji, že Izrael se rovná jako správný stát, který se snaží zabránit vraždám svého obyvatelstva a všech dalších lidí na svém území, tak jak by se o to snažila jakákoli demokratická země – jde tedy o rovinu humanitární a bezpečnostní, nikoli civilizační. Přirovnání s Benešem je dost nemístné – nevím o tom, že by kdy koho nařídil vyvražďovat. Je ovšem autorem myšlenky odsunu (či vyhnání) tří milionů lidí, ale to se pohybujeme na jiném levelu, který je s masovým vražděním opravdu nesrovnatelný, a poválečné excesy vůči Němcům taky asi mohl sotva nějak ovlivňovat. Otázka Albrightové je opět jiná, protože odvisí od hodnocení americké zahraniční politiky, která vskutku v minulosti (podobně jako sovětská) přistupovala k akcím, pro které by se asi stěží hledala omluva, pokud by se je někdy podařilo rozklíčovat…

Takže shrnuji:

  1. v diskusi (nejen) o tomto konfliktu je třeba nejprve pečlivě nastavit stupnici hodnot, přičemž u mne stojí nejvýše ochrana lidských životů, kdežto na druhé straně vidím klást nejvýš jakési rozmazané preferování práva národů na sebeurčení nebo jakousi obranu blíže nedefinovaných národních zájmů (vždy v dostatečně mlžném nálevu, aby se do toho případně vešlo cokoli).
  2. Hamás není ani reprezentantem ani mluvčím Palestinců, ale teroristickou organizací, která Palestincům ubližuje vlastně ještě výrazněji než Židům, když je terorizuje a ovládá po celý jejich život a ještě je nastrkuje jako lidské štíty…

Měj se hezky, Tonda.

 

P.: Ahoj, Tondo, díky – moc si cením, žes mi odpověděl. A přiznávám, že o tamních poměrech příliš málo vím (a proto o nich veřejně nepíšu, nýbrž si jen testuji své intuice u pár lidí, jimž (a) důvěřuji a (b) kteří mají své stanovisko nějak důkladněji zformulované). Zdá se mi však, že kritici izraelského zásahu se mohou opírat – a podle mě často opírají – o úplně stejné hodnoty, které deklaruješ v závěru, tedy (1) ochranu lidských životů před preferováním rozmazaných práv na sebeurčení apod. a (2) princip, podle něhož je teroristická vláda (Hamásu apod.) nejhorší z možných vlád (neboť nakonec fatálně škodí úplně všem, včetně skutečných či vynucených příznivců). A právě proto ale odsuzují akci, kde v zájmu národního státu jen tak zahynulo několik stovek lidí (civilistů), kteří nebyli – alespoň nelze věrohodně doložit, že by byli – jen náhodnými kolemjdoucími (oněmi „spolužačkami“, které zrovna v nevhodnou dobu stály na nevhodném místě), nýbrž mohli být svébytným cílem útoků, které srovnávaly se zemí celé čtvrti, infrastrukturu etc. Ten rozdíl, o němž píšeš (totiž mezi vládou teroristů, která svévolně zabíjí etc., a vládou spravedlivou, kde platí nějaké právo etc.) je skutečně hrozně důležitý – a právě ten se podle kritiků v současné akci úspěšně rozmazal (což poškodilo Izrael). Pokud se izraelská armáda rozhodne dělat podobné či tvrdší kroky jako Hamás, mohou všechny řeči o tom, jak je to prospěšné pro všechny, vyznít do prázdna a stát se frází, která ještě více oslabí důvěru lidí ve spravedlnost, právo, právní stát etc.

Skvělé je to Tvé srovnání se Stalinem – jednak protože i ve 30. letech byla vidět vysoká podpora, jaké může dosáhnout teroristická vláda, jednak protože tehdejší doba používala podobný anti-teroristický slovník (a důraz na zájem všech, směrem k „bdělosti“ atd.). I když máš v mnoha věcech určitě pravdu (zejména ve Tvé ostré kritice Hamásu), ve dvou bodech bych asi přeci jen hledal jiné východisko:

  1. Rozdíl mezi teroristickou a spravedlivou vládou není jen deklarativní věcí, ale vychází z praxe (promiň mi ten marxistický pojem, lepší teď nemám). Je to variace na můj původní argument, který jsi nechal trochu stranou, že totiž „cesta do pekel je dlážděna…“, tedy že vrcholně civilizované a kultivované a demokratické etc. cíle se mohou stát základem brutální vlády a dokonce i genocidy…
  2. A konečně se nejsem jist ohledně – a omlouvám se, pokud jsem nepochopil Tvá slova správně – původu onoho regresu v nedostatku myšlení (když ukazuješ propagandu a indoktrinaci jako základ manipulovatelnosti). Plně se Tebou sice souhlasím, že tento proces (jak ho nazvat? „zvlčením“ nebo „zblbnutím“?) zasahuje také a možná především intelektuály, ale právě proto není otázkou reflexe a cílené mediální manipulace, nýbrž podle mě spíše způsobu, jak užíváme svých představ o dobrém či spravedlivém upořádání – zda se díváme na to, jaké mají důsledky, a společně pečlivě vše zkoumáme, anebo jejich prostřednictvím v zájmu „vyšších hodnot“ ospravedlňujeme nahodilé intervence a zabíjení…

No, sám nevím. Ber to, prosím s rezervou. Jelikož, jak jsem psal výše, o věci příliš málo vím, zůstávám spíše stranou diskusí, demonstrací a peticí. Jen mám strach – strach z toho, že se nám oprávněný odsudek Hamásu překlopí do autoritativní a agresívní vlády, která si bude intervenovat, kde chce a jak chce. Ale třeba jsem nejen romantik, ale i škarohlíd či strašpytel!

Přeju Ti vše dobré! P.

 

AK: Ahoj P., přiznám se, že části Tvé interpretace názorů propalestinsky naladěné veřejnosti nějak nerozumím. V současné situaci přece v Palestině nikdo neumírá kvůli izraelským akcím prováděným „v zájmu národního státu“, ale při konkrétních bezpečnostních akcích zabraňujících masovému vraždění lidí na izraelském území (tedy Židů, Arabů a mezinárodní veřejnosti). Jde prostě o to, zabránit následkům teroristovy střelby a učinit nezbytně nutné kroky vedoucí k tomu, aby svou střelbu nemohl opakovat. Připomínám, že kdyby se na Prahu podobné útoky vedly dejme tomu z Hané, tak už asi ani jeden nežijeme… Kdo si tohle neuvědomuje, neváží si lidských životů. K této nutné prevenci patří i odhalování a ničení podzemních tunelů, o ničení celých čtvrtí v Palestině nic nevím. Nelíbí se mi izraelská taktika zbourat dům vrahům izraelských občanů a připravit tak o střechu jejich příbuzné, a chápu, že tohle může někdo chápat za nespravedlivé, ale to už je jiná úroveň pro diskusi, to už není o vraždění a zabíjení.

Izraelská armáda určitě nedělá tvrdší kroky než Hamás, jak zaznělo v Tvé interpretaci propalestinské argumentace. Ten totiž pálí úmyslně na nejvíce osídlená a frekventovaná místa s úmyslem zabít co nejvíce lidí, kdežto izraelská armáda se snaží mířit jen na vojenské cíle a zabíjení civilistů je v jejím případě nechtěným efektem. Ano, je smutné, že k takovému „efektu“ vůbec dochází, ale nebýt toho, bylo by dnes na Blízkém Východě odhadem tak o dvacet tisíc mrtvých více. Navíc k takovému efektu nedochází náhodou, ale vzhledem k skutečně hyenistické taktice Hamásu, který vojenská zařízení umisťuje do nejhustěji obydlených palestinských oblastí, což je vlastní příčina tolika mrtvých Palestinců v současné válce. Kolik z těch lidí, kteří vyzvali Izrael k zastavení bojů, zároveň vyzvalo Hamás, aby odstranil svá palebná zařízení z obytných čtvrtí a zasypal své tunely? I tahle část údajně demokratické propalestinské veřejnosti si tak de facto mne ručičky nad každým dalším zavražděným Palestincem a stává se tak spolupachatelem masakru.

Izraelskou vládu rozhodně nehodnotím jako „spravedlivou“ – mnohé její kroky se mi nelíbí a navíc nejsem idealista, abych věřil na možnou existenci spravedlivých vlád; každá vláda v jakékoli zemi je velmi podivným a latentně zkorumpovaným spolkem, zvlášť když se oslabí možnosti demokratické kontroly. Takže jsem nehovořil o rozdílu mezi „teroristickou a spravedlivou vládou“, ale o konfliktu mezi teroristy a vládou, která vojensky chrání životy svých občanů před jejich zavražděním. Tady nejde o akademickou diskusi, co je a co není spravedlivé, ale o rychlou akci proti útočícím vrahům. Argumenty typu „račte se dát nejdřív zavraždit, abyste získal morální právo stisknout spoušť mířící na vašeho vraha“ prostě neberu.

Pokud se týká úlohy osob, kterým říkáme intelektuálové, v současných mediálních štvanicích: u malého procenta z nich vidím ochotu o vytváření vlastního názoru, ještě menší procento je toho pak schopno, celkem jde o lidi spočitatelné na prstech jedné ruky. Intelektuálové jsou ze své podstaty vykořeněnou vrstvou, která se vymanila ze zděděného etického rámce (což je do značné míry dobře), ale nedokázala si povětšinou vytvořit svůj vlastní koherentní postoj, takže uvolněné místo je zaplácáno povýtce ideologickými prefabrikáty. Tím se „inteligence“ výrazně odlišuje například od dělnických vrstev (aspoň jak já je pamatuju z dětství), u nichž byla vždy jasně formulována neoddiskutovatelná hodnotová hierarchie, v níž nejvýš byla hodnota lidského života a velmi vysoko i schopnost uživit svou rodinu. Většina intelektuálů dnes v podstatě čeká na povel z již zavedených centrál pro usměrňování veřejného mínění, aby požadovanou tézi učinila věrohodnou a nalezla pro ni adekvátní pro veřejnost přitažlivě vyhlížející zdůvodnění. Ti chytřejší tak činí pro zisk a peníze, ti hloupější z vlastní samolibosti, ve snaze se ozvláštnit anebo prostě z blbosti. Facebook je v tomhle ohledu pro historika výborná škola, aby si udělal představu, jak je simulován virtuální svět mediálního metrixu, v němž je nám dáno žít všude tam, kudy jsme sami neprošli.

Měj se hezky, zdraví Tonda.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama