Pěkný zbytek léta.

M.

b) To právě za socialicmu bylo taky. Za jednu a tu samou práci dostávali lidé plat a odměny podle toho, jakou měli zrovna příslušnost, vyznání či „stranickou knížku“.

c) S „Arbeit macht frei“ běžte do p. …

d) „Důstojná pravidla hry“ – jak jsem to formuloval před lety v dopisu AS ČVUT FEL – jsou spíše o pravdivosti, o komunikaci mezi lidmi a o základní elementární lidské úctě. (Ne jen o „potěšení“ ze hraní si s lidmi…)

Čistě technicky: Pravda je jenom jedna.

Škraboška – neškraboška…

nereagoval jsem hned – tak s odstupem:
a) I pro mne byl Yogumin anonymem do doby, než mi na srazu blogerů (loni) podal ruku a než se představil svým občanským jménem. (Hovořil se mnou i o své práci atd.)
b) Pochopil jsem, že láska je dávat každému člověku šanci, aby se mohl stát lepším, než ve skutečnosti je. I kdyby to Yogumin tak nemyslel, snažím se to lepší v tom vidět. (Tím nevylučuji, že v tom co píše, může být i určitý záměr resp. i smysluplná intence a postřeh.)
c) Stran věty: „Neměl bys takovou moc, kdyby ti nebyla dána…“ Nemá cenu si dělat iluze…

Ilustrací personální poliky českých vysokých škol budiž „příklad“ z pražské ČVUT-FEL, kdy v posudku na kandidátskou disertční práci jednoho z kolegů ještě v roce 1994 (?!) stálo:
„Ing. XY, se v listopadu 1989 místo věnování se vědecké práci, učastnil manifestací na Václavském náměstí.“

(„A kolik času proseděl autor posudku (dnes je již posmrti – pozn.) na schůzích KSČ?“ Zněla právem rozhořčená odpověď…)

Co se týče toho vašeho srandovního konzervativismu: Stefan Zweig ve Světě včerejška a Fowles ve Francouzově milence si všímají jak to bohémské prostředí ve Vídni, respektive Londýně, reálně vypadalo – navrch huj vespod fuj.

Belle epoque – syfilida. Pavel P. Ries – holky u tyče. Prostě to nějak k sobě patří, chce to ven a končí to Freudovými chybnými výkony. Tak bacha abyste nedopad jak vdova Eulalie Čubíková ve Zvonokosech.