Komentáře: Několik pocitů nad volební kampaní

Od: bětka.báthory

bětka.báthory — Tue, 22 Jan 2013 12:58:19 +0000

Tradice je tradice
Opékání kojenců JE starý český zvyk! Když se král Vladislav a jeho družina účastnili obléhání Milána, na dohled od milánských hradeb si na ohníčcích opékali dětské figuríny z těsta. A Milánští pak vyprávěli po celé Itálii, že Češi žerou děti…

Od: M.H.

M.H. — Tue, 22 Jan 2013 03:24:52 +0000

Strach není dobrý „vůdce“…
http://hajny.blog.respekt.ihned.cz/c1-55733190-strach

Od: Antonín Kostlán

Antonín Kostlán — Mon, 21 Jan 2013 17:31:33 +0000

Ad JakubP
Máte pravdu s tou poslední instancí – ostatně známe Nohavicovu písničku „Pane prezidente“ 🙂 Jenže prezidentovy zásahové možnosti (kromě neformálních intervencí) jsou omezené a v podstatě jen spočívají v možnosti udělení milosti (a víme, jak byl tento nástroj politizován a ekonomizován…). Ani úřad ombudsmana, který na sebe částečně tu roli poslední instance převzal, nemá ostatně skoro žádné pravomoci než upozorňování a vyjednávání… Je to u nás s „posledními instancemi“ těžké, pokud nemáte na dobrého právníka, aby se Vaším jménem soudil u Evroopského soudu pro lidská práva…

Od: JakubP

JakubP — Mon, 21 Jan 2013 12:14:07 +0000

Velmi zajímavé otázky jste nastolil
jen jestli bude někod ochoten se nad nimi zamyslet.
ta ikonizace, vyprázdněnost, rozdělení na úctyhodné mecenáše a ponížené prosebníky a přijemce je bohužel realitou. Nemusela by být, ale lidé to, zdá se, a já dodávám bohužel, tak nějak přijímají.
Největší nebezpečí vidím v tom, že se tak vzdáváají své vlastnéí odpovědnosti za svět, společnost, ba i svůj vlastní život.
Stačí primitivní mávání korouhví, nezáleží na tom, co ta korouhev ve skutečnosti představuje, důležité je se k ní hlásit. Měl jsem za to, že tento atribut pouhé víry byl společensky v masovém měřítku překonán. Zřejmě nikoli.

Pokud jde o roli prezidenta, trochu nesouhlasím – ale ono je to zamotané. Lidé prezidenta vnímají jako poslední instanci, osobu, která se jich zastane, pokud to neudělá parlament ani vláda. Je to paradoxně zase ten atribut ikonizace – tentokrát ne osoby, ale úřadu. Je však vázán na to, že parlament ani vláda se lidí nezastávají, tak to lidé čekají alespoň od prezidenta. Patrně marně.

Od: Antonín Kostlán

Antonín Kostlán — Sun, 20 Jan 2013 14:49:00 +0000

Dobrý den, Křišťanko, k Vaší otázce: prezidentskou funkci nespojuji vůbec s vůdcovstvím, v našich podmínkách si jej představuji spíše jako zdrženlivého administrátora. Vůdcové se rodí v čele klanů, které se tu vytvářejí poté, když lidi ztratili důvěru ve velké politické strany. Frustrace z falešné identity vnucované jim vázanými kandidátkami politických stran při parlamentních volbách je tady zkrátka úspěšně dovedla k dobrovolné imitaci: měli možnost volit osobnosti, ale zase se houfují do „stran“. Osobní hodnoty kandidátů jsou nezajímavé, a to ani toho kandidáta, jehož se stávám vazalem: je už jen ikonou, jejíž korouhev nesu a na jejíž čistotu přísahám. Ostatní kandidáti jsou nutně jen překážky na cestě, které je třeba tak či onak zlikvidovat… Alespoň v téhle mobilizující části, do voleb. Co se z toho vyvine potom, těžko odhadovat…

Od: kristanka

kristanka — Sun, 20 Jan 2013 13:42:51 +0000

no
milý Antoníne, to jste napsal velmi zajímavě. Předtím jsem si četla Bělohradského článek o simulakrech. Chtěla bych vám odpovědět, ale nezobrazuje se mi tu celý text, a to je technicky trochu pitomé. Nicméně toliko co mi v hlavě zůstalo jako hlavní otázka – Vy skutečně vidíte kandidáta KS jako někoho, ke komu jeho příznivci vzhlížejí jako k vůdci – pochopila jsem to z textu správně? Znamená to taé, že skutečně roli prezidenta vidíte jako (především) vůdcovskou? Na celé té volební kampani je neobyčejně zajímavé totiž mimo jiné a právě to, jak ji různí lidé reflektují a prožívají a jakým obsahem plní taková slova jako napřů „vůdce“ . Myslím, že JSME svedky velých změn, protože pro kriticky myslící lidi se vyjevuje mnoho dosud skrytých a neventilovaných emocí. Projevy emoce – já osobně považuji za nejlepší půdu pro mapování kolektivního pudu sebezáchovy a výskytu věcného, racionálního uvažování občanstva. zdravím srdečně