Reklama
 
Blog | Antonín Kostlán

Vánoce aneb Vítej, děťátko!

 Zatracený Češi! Vyrazil jsem ve tři odpoledne koupit nějaké jídlo na nadcházející dny volna, všechny krámy s potravinami zavřeny. I ty supermarkety, co se normálně předhánějí v tom, kdo pojede víc do noci. Ve tři odpoledne! Pokud se pamatuji, jako děti jsme na Štědrý den dopoledne chodily do školy, a když máma neměla droždí nebo prášek do pečiva, tak mě pro něj poslala do krámu klidně i ve tři čtvrtě na šest… 

Ze Štědrého dne se stal Superchrám konzumního třeštění a v zájmu jeho Neposkvrněnosti se velkoobchody vzdávají i toho, co je jim nejvíc svaté, totiž snadného zisku, jen aby nemohly být nařčeny, že imperialisticky vnucují Kult Vánoc svým zákazníkům, leč svým zaměstnancům jej upírají… Čemu se ale divit, když samotné vánoce, tak jak je známe, nejsou o mnoho více, než docela chytlavý podnikatelský trik, který k nám byl se zjevným komerčním podtextem importován před polovinou 19. století. Do té doby se nikde vánoční stromečky nerozsvěcovaly ani náhodou, a už vůbec ne kvůlivá rozzářeným dětským očkám, a dárky se dětem dávaly na Barborku a na Mikuláše. A to s fůrou starých zvyků, které dávaly tušit, že se táhnou až někam k pohanskému kultu slunovratu…

Můžeme mít tisíc námitek proti tomu, co se o vánocích navyvádějí Američané se svým Santa Klausem, ale faktem zůstává, že tenhle Santa je daleko starší a autentičtější figura spojená s dáváním dárků na konci roku, než ten slavný Ježíšek, který naděluje dárky v Čechách a několika málo okolních německy mluvících katolických zemích. Vždyť na svatého Mikuláše (a Santa není nikdo jiný) se dětem nadělovalo prokazatelně už ve středověku, ale Ježíše jako nadělovače vánočních dárků si jako chytrý propagandistický tah vymyslel až Martin Luther, když se v rámci svého reformačního snažení pokoušel  oslabit Mikulášovu popularitu.

V průběhu staletí pak tenhle vánoční Ježíš jaksi zinfantilněl do podoby božského dítěte, čtveračivého to Ježíška, a byl k nám uměle importován z protestantského Německa v 19. století společně s vánočním stromkem. To bylo v dobách, kdy se u nás ve městech ještě mluvilo povýtce německy a Německo chtělo pod diktátem nastupujícího nacionalismu  zapomenout, že se dělí na katolíky a protestanty, protože přece všechno byl jeden „Volk“, včetně ctnostných pražských pantátů… Ironií osudu se pak stalo, že tenhle původně protestantský import v katolických Čechách, Rakousku a Bavorsku už zůstal a zdomácněl, zatímco v protestantských částech Německa byl zase záhy potom převálcován vánočním mužem, který jako by z oka vypadnul Santa Klausovi… Takže za touhle vánoční představou obdarovávajícího Ježíška stojí hned trojí vypočítavá indoktrinace – náboženská, nacionální a samozřejmě od samého počátku i obchodnická. A podle toho to i vypadá. 

Reklama

Představa, že dárky rozdává na Štědrý den Ježíšek, je dost problematická a pobuřující, aspoň myslím. Vždyť takový nesmysl popírá jakoukoli křesťanskou duchovní zvěst, je-li tedy jaká… Copak je to křesťanské, seběhnout se jak žádostiví vlci kolem právě narozeného dítěte, dýchat mu hladově na chrbát a výhružně vrčet: dej sem dary, naval dary… V bibli a v koledách na Štědrý den lidé Ježíškovi dary nosí, a nedávají se od něho obdarovávat. Jestli se na toho chlapce nenakládá trochu moc, když se pak po něm ještě bude chtít, aby o třiatřicet let později na sebe vzal hříchy světa a dal se ukřižovat… Chtít dárky po Santovi, no to je jiná – to je to rozšafný starší pán s bílým plnovousem, má našetřeno a jistě ví, co dělá…

Už ono povýšení samotného aktu dávání dárků o Štědrém večeru na středobod vánoc je silně na pováženou, a to mimo jiné kvůli tomu, že o den předchází Ježíšovu narození: to je jako kdyby Vám kamarádi oznámili, že už nemají zájem přijít na vaši narozeninovou párty, protože se příjemně opili už den předtím bez vás, na vaše zdraví a za vaše prachy… Češi si ostatně nikdy nevěděli pořádně s vánocemi rady, vždyť i to jejich jméno si museli ukrást… Všechny civilizované jazyky se označením těchto svátků jasně přihlašují ke Kristovu narození (Christmas, Χριστούγεννα, Navidad, Natale, Boże Narodzenie, Božič, Рождество, i to francouzské Noël prý vzniklo nějak z latinského natalis) nebo možná už k předcházejícím pohanským tradicím (německé Weihnachten, čti vajnachten, posvěcené dny). České slovo vánoce samo o sobě však neznamená vůbec nic, je to jen nedokonaný překlad z němčiny, ale překlad jen tak hala bala, noce jsme si sice ještě poctivě přeložili, ale ta první slabika nám moc neříkala, tak jsme si ji prostě nechali více méně tak, jak byla…

To všechno se mi honilo hlavou, zatímco jsem procházel odpoledním Václavákem. Obchody sice byly zavřené, ale lidí tam bylo celkem hodně. Všichni ovšem mluvili rusky – tedy až na bezdomovce: u těch bych podle jejich občasných výkřiků a posunčiny pořád ještě spíše typoval, že jim schází nějaký ten český přístřešek. Nakonec jsem si u Turka v halal krámku koupil kyselé okurky a nakládanou zeleninu, ovesných vloček mám zaplať pánbů doma dost, tak bude na Štědrý večer kaše.

Vánoce totiž budou, až se sejde rodina. A rodina se sejde, až to dovolí Madlenka. A kdy to bude, to se ještě neví, neb Madlence není ještě ani sto hodin. Vítej, děťátko…

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama