Reklama
 
Blog | Antonín Kostlán

Radar pro zemi, která nemá nepřátele

Podepsáním smlouvy umožňující umístěni amerického radaru protiraketové obrany na území České republiky, k němuž došlo při návštěvě ministryně zahraničních věcí v Praze, se definitivně uzavírá jedna kapitola našich polistopadových dějin... Co zůstává, je spousta nezodpovězených otázek a tuny emocionálně vzedmuté demagogie na obou stranách, v nichž se rychle ztrácí potřebný nadhled. A bohužel v nánosech té demagogie se v posledních měsících úplně rozbahnilo racionální myšlení odpůrců radaru, takže celé jejich hnutí ztratilo na důvěryhodnosti...

  

Ano, ovšemže, protestní skupiny, které se snažily podepsání takové smlouvy zabránit, budou ještě nějakou dobu pod touto záminkou drásat veřejný prostor svými akcemi, aby dali svým chlebodárcům najevo, že si svůj tolar zaslouží, než se dají přesměrovat k dalším „naléhavým" úkolům; ano, ovšem, parlamentní opozice neopomene využít protestů proti smlouvě k svému dalšímu zviditelnění, ačkoli v hloubi duše bude ráda, že bude nakonec vždy těsnou většinou přehlasována a nebude se tudíž muset nikdy zodpovídat za pozice, které v tomto sporu (nikoli zpočátku, ale až v roli opozice) zastávala….  Takže už se jeví jako téměř jisté, že bezpečnostní systém naší země bude podstatně zhodnocen a prostřednictvím radaru se my i naši američtí spojenci budeme mít možnost dozvídat aktuální  bezpečnostní informace o dění kolem nás a nad námi, které dosud mělo k dispozici – pokud vím – díky svým radarům jen Rusko, a na tomto základě mnohem adekvátněji reagovat při zajišťování své obrany.

Co po celé aféře ovšem zůstane, to budou  rozpaky… Rozpaky nad tím, zda-li vůbec víme, kam jsme po pádu komunistického režimu vklíněni – zda mezi ctitele americké demokracie, nebo do severoatlantického společenství, nebo mezi evropanské politikaření, nebo stále ještě mezi satelity  zaniklé východoevropské říše; rozpaky nad tím, zda-li vůbec dokážeme být uvědomělým subjektem suverénní zahraniční politiky, protože sice poštěkáváme, že nás o ni tu Američani, tu Evropská unie chtějí připravit, stačí pak však jedno lví zařvání z Kremlu, abychom schlíple zalezli do boudy a na svou suverenitu hned rychle zapomněli… Anebo hůř – abychom začali sami od sebe vykřikovat, že nám vlastně o naši bezpečnost vůbec nejde a že nám na ni až tak nezáleží…

Myslíte si, že přeháním? Tak si spolu se mnou pozorně pročtěte text výzvy 10x NE radaru, která je posledním hitem, k němuž se uchýlila iniciativa Ne základnám, na české politické scéně síla sice nová, nicméně zase ne až tak nezařaditelná a nevypočitatelná… Musím tak trochu před tímhle textem smeknout, protože uznávám, že jej psali vskutku dobří a profesionální propagandisté, kteří jsou zvyklí jen máloco ponechat náhodě… Ostatně čtěte ten manifest společně se mnou, rád vám na základě takového malého soukromého sémiologického rychlokursu bod po bodu ukážu, co na tomhle textu obzvlášť oceňuji:

Reklama

1. Není rozdíl mezi radarovou a raketovou základnou. Jsou to dvě součásti jednoho systému, nedají se oddělit technicky ani politicky. Systém může být použit jak k obraně, tak k útoku.

První bod tohoto manifestu je myslím hodně symptomatický, a to bez ohledu na to, že první věta říká nesmysl a další dvě jen všeobecné pravdy. Ale zároveň se nám tu sděluje i něco jiného, a totiž asi tohle: je úplně jedno, jestli se chcete bránit nebo útočíte… Svůj postoj k vám budeme totiž formulovat na základě úplně jiných důvodů…

 2. Umístěním mimořádně výkonné a technicky pokročilé radarové základny USA bychom se stali nástrojem jednostranné americké zahraniční politiky, určované snahou o vojenské ovládnutí kosmu a tzv. válkou proti terorismu. Tato válka terorismus naopak posílila, rozvrátila Irák, destabilizovala celý region a končí ve věznicích Guantánamo a Abu Ghraib.

Všimněme si, jak umně autoři textu navěšují jednu myšlenku na druhou, abychom – pokud začneme diskutovat o jedné – automaticky odsouhlasili nosnost té druhé. „Umístěním mimořádně výkonné a technicky pokročilé radarové základny USA bychom se stali nástrojem jednostranné americké zahraniční politiky"… – to je konstatování, nad jehož relevancí by se dalo uvažovat, i když se nad ním vynořuje řada otazníků zejména kolem významu slov „nástroj" a „jednostranné" (chtějí tím autoři říci, že snad má  americká zahraniční politika být dvojstranná?). Jenomže jakmile přistoupíme na onu hru, že o této věci budeme diskutovat, automaticky potvrzujeme i platnost premisy, kterou jsou v uvedené větě přiřčeny americké zahraniční politice její „neoddiskutovatelné charakteristiky": je prý „určovaná snahou o vojenské ovládnutí kosmu a tzv. válkou proti terorismu." Jiné zájmy v zahraničí už Amerika tedy nemá – alespoň podle toho, co nám chtějí autoři textu vsugerovat.

V návaznosti na to si autoři hrají s významovou dualitou slova „terorismus". Existuje jednak tzv. terorismus, což je pouhé krycí slovo, kterým Američané maskují své útočné plány, a dále skutečný terorismus – a ten provozují právě sami Američané, tím že „rozvrátili Irák" (zatímco za Sadáma byl nerozvrácený, což je v intencích autorů textu hodnotitelné kladně) a  destabilizovovali región; konečným důkazem o americkém terorismu jsou pak věznice Guntánamo a Abu Ghraib…

Asi také stojí za zmínku, že v tomto druhém bodě vstupuje do hry ještě další subjekt, který by se mohl stát předmětem či alespoň nástrojem americké agrese, totiž „my". Koho je třeba vnímat pod oním my, autoři zatím nerozvíjejí, z kontextu ale vyplývá, že pokud bychom se „my" chtěli stát nástrojem něčí jednostranné zahraniční politiky, pak to rozhodně není Amerika…

3. K vybudování radaru nejsme nuceni naším členstvím v NATO. Vybudování radaru je jednostranná záležitost USA.

Zaregistrujme v první větě tohoto odstavce onu pozoruhodnou vazbu "nejsme nuceni naším členstvím…" Apriorně se nám touto předkládám že „my" (opět nespecifikováno, o koho jde) jsme zřejmě členem nějakého spolku, kde nás do něčeho nutí, obvykle do něčeho, co pro nás není dobré…

4. Základna nepřispěje nijak k naší bezpečnosti, může ji naopak ohrozit. Česká republika nemá v současnosti nepřítele. Pro boj s terorismem nemají antirakety ani radar žádný význam.

Spojení tří spolu nesouvisejících a nijak nezdůvodněných konstatování, které se spolu sešly ve čtvrtém bodě, nepostrádá jisté agitační průbojnosti, a vůbec přitom nevadí, že každé z těchto konstatování samo o sobě obsahuje tak či onak docela zajímavý nonsens  (protože samozřejmě radary přispívají k bezpečnosti, ani v roce 1937 ještě naše republika neměla nepřítele, a přesto už za dva roky neexistovala atd.). Zaregistrujme i jemnou výhružku („může ji však ohrozit"), která zde má pouze charakter nášlapné miny, protože bude mistrně rozvedena v bodě 7.

A věnujme pozornost ještě třetímu tvrzení: „Pro boj s terorismem nemají antirakety ani radar žádný význam."  To konstatování je vlastně v duchu logiky autorů tohoto textu zcela pravdivé, když si připomeneme, co jsme zjistili před chvílí, totiž že pro ně terorismus = americká zahraniční politika.

5. Tak jako v případě raket by neměla ČR vliv na to, co se na radarové základně děje a co by tam bylo ve skutečnosti instalováno. Základna by podléhala pouze veliteli vzdušných sil USA v Evropě.

Všimneme si opět mistrné zkratky, s jejíž pomocí autoři textu oznamují (a to je skutečné jádro tohoto sdělení), že USA – pokud může – lže a podvádí (bez ohledu na to, k čemu se smluvně zaváže, je připraveno v Brdech s klidným svědomím nainstalovat třeba atomovku). 

Zajímavé je i druhé konstatování, v němž se tvrdí, že  základna by podléhala pouze veliteli vzdušných sil USA v Evropě." Nikoli velení americké armády jako celku nebo americkému prezidentovi, ale prostě nějakému velitelovi… V pozadí se vynořuje prastará báchorka z Rudého práva o nezodpovědném americkém seržantovi, který v opilosti či drogovém rauši prostě zmáčkne knoflík…

6. Radar stejně jako antirakety zvýší mezinárodní napětí a zrychlí závody ve zbrojení, které mohou vyústit ve vážný konflikt. Stoupne napětí např. ve vztazích s Ruskem.

Ve výše uvedeném kontextu znamená právě uvedená věta toto: radar a antirakety budou sloužit americké zahraniční politice, kterou jsem již odhalili jako teroristickou. To nutně vyvolá protiútok mírových sil v čele se Sovětským svazem (pardon: Ruskem). Nesmí nás proto překvapit, že tenhle bod je – aniž by ovšem autoři citovali – téměř doslovným citátem z Putinova proslovu v Mnichově v únoru loňského roku, který byl ovšem – nechť mi laskavě autoři manifestu odpustí –  obecně komentátory uznán za válečnický… Umět taktně citovat klasiky, to patří jistě k věci…

7. Radar je potenciálním cílem útoku, v případě konfliktu mezi státy vlastnícími balistické střely velkého doletu je cílem prvního pořadí. 

A tady už jsme u jádra přímých výhružek, a protože už umíme číst text i mezi řádky, můžeme se pokusit o dešifrování. Tím, kdo by mohl zaútočit na radar, nebudou tedy teroristé (jak se říkalo v původní podobě tohoto strašáku), což je vcelku pochopitelné, protože radar bude v jejich rukou (teroristé = USA). Zaútočí však „státy vlastnící balistické střely velkého doletu"… Které to asi budou? Manifest tu vlastně  opakuje nedávné výhružky ruské armády, že je připravena obhajovat své zájmy u nás třeba i zbraní…

8. Do logiky zbrojení budou zataženy všechny státy světa. V rozvojových zemích to bude mít za následek zvětšování chudoby již tak zbídačeného obyvatelstva. V Evropě se urychlí likvidování sociálního státu.

Všimněme si, že tady už není řeč o radaru, ale o „logice zbrojení", jako kdyby vznik radaru skutečně automaticky odstartoval nové závody ve zbrojení (ty už mimochodem samozřejmě dávno začaly…). Je dojemné vidět, jak se v zápětí hraje na city (obzvlášť bych upozornil na ono vycizelované stupňování dojmu: „zvětšování chudoby již tak zbídačeného obyvatelstva") a vyhrožuje podstatným snížením životní úrovně v Evropě – tedy i u nás – i tato formulace má svůj půvab v tom, co se nám tu nabízí jako neoddiskutovatelné: deklaruje se nám tu totiž, že pro Evropu byl příznačný „sociální stát", ale ten někdo (není řečeno kdo) začal před časem likvidovat; terorismus USA mu v tom ještě pomůže.

9. Neznáme účinky tak výkonného radaru na život obyvatel okolí. Další podobná zařízení stojí na odlehlých a neobyvatelných místech.

Tahle argumentační část je vlastně překvapivě skromná, po všech těch předchozích halasných obviněních, že v okruhu radaru do sto kilometrů všechno pomře… Ale jestli nějakým směrem zasáhla veřejné mínění „pozitivní propaganda" o radaru, pak právě ohledně jeho případné škodlivosti, a tak autoři tento argument zařazují jen v oslabeném echu ke konci svého manifestu…
 

10. Důsledná ochrana proti nebezpečí válek a terorismu vyžaduje snižování napětí ve světě, nikoliv nové základny, které napětí zvyšují.

Závěrečný bod pak navazuje na globální pohled, nakousnutý už v bodě 8 a v zásadě opakuje hlavní heslo sovětské zahraničněpolitické propagandy osmdesátých let, s jehož pomocí tehdy  její vlivové agentury organizovaly v západoevropských zemích podobné akce, jako je naše dnešní „NE základnám" (všimněte si – i já umím mluvit mezi řádky). Věta je duálně rozdělena na pozitivní a negativní část, z nichž každá je charakterizována dvěma symptomy (pozitivní A1 a A2, negativní B1 a B2): V té první tedy čteme A1:„ochrana proti nebezpečí válek (a terorismu)"  a  A2: „snižování napětí", v oné negativní zase B2: „zvyšování napětí" a „základny", které z hlediska vnitřní logiky této věty jsou tedy totožné s oním nebezpečím válek a terorismu, kterému je třeba zabránit (tedy B1). Zatímco argumenty o hladových dětech po vybudování radaru jsou určeny především citlivým duším z řad dívek, mladých dam a gayů, zde si svůj rébus zase snadno rozluští jejich partneři nadaní briskním intelektem… To vůbec není marketingově špatné…

Asi neuškodí si trošku shrnout slovník, kterého je zde použito, ani ne tak kvůli tomu, jak v některých směrech zavání minulostí, jako spíše s ohledem na to, že se nám v budoucnu bude jistě nejednou vracet a měli bychom si na tyto zajímavé sémantické posuny začít zvykat… Tak si vytáhněte slovníčky a pište si:

Česká republika =  země, která nemá nepřátele,  a tudíž nepotřebuje ochranu

NATO = organizace, kde jsme nuceni být členy

Obrana = útok (pokud to potřebujeme)

Ochrana proti válečnému nebezpečí  = když zbrojí Rusko

Sociální stát = země, která je v zájmové sféře Ruska

Útok = obrana (pokud to potřebujeme)

Terorismus = zahraniční politika USA (zastarale imperialismus)

Tzv. terorismus =  krycí pláštík americké zahraniční politiky, kterým kryje svou agresi

USA = země vyvážející terorismus pod záminkou, že likviduje tzv. terorismus

Závody ve zbrojení =  když zbrojí nejen Rusko, ale chce začít i USA

Zvyšování mezinárodního napětí  =  jakákoli zahraničněpolitická akce USA

Zvětšování chudoby v rozvojových zemích = důsledek jakékoli zahraničněpolitické akce USA.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama