Je po prezidentských volbách a máme k dispozici vcelku kvalitní analýzu toho, proč dopadly, tak jak dopadly, od olomoucké katedry politologie a evropských studií (viz zde). Právě nad tímhle textem vyslovuji několik svých komentářů…
Tak si to shrneme. Není tak úplně pravda, že volby rozhodla aktivizace občanů, kteří šli volit až v druhém kole. Těch totiž bylo jen 620 tisíc a pro Zemana z nich hlasovalo jen 71 % z nich, což by na jeho vítězství nestačilo. Volby rozhodli „přeběhlíci“ z antizemanovského tábora do zemanovského. Těch byly z 1,2 milionů voličů, kteří dali Zemanovi hlas až v druhém kole, dvě třetiny, tedy přes 700 tisíc. „Přeběhlíků“ druhým směrem bylo jen 260 tisíc.
Volby rozhodli zejména voliči, kteří v prvním kole volili Drahoše, a dále pak už v menším množství Horáčka, Fischera či Hilšera, ale v druhém kolem dali hlas Zemanovi – a autoři rozboru je kartograficky umisťují především na území Čech, do pohraničních oblastí. „Lidé v periferních oblastech volí viditelně jinak a je třeba se ptát na příčiny a možná řešení,“ konstatují autoři rozboru.
Odhlédneme-li od hrubých strategických a taktických chyb na antizemanovské straně, volby tak rozhodla především resonance témat, která do hry vnesl Zeman (především imigranti, referendum, církevní restituce a nošení zbraní). Marně antizemanovská strana označovala tato témata za bulvární nebo podle statistik pro občany nevýznamná, protože jde o témata, kterými sice občané primárně nežijí, ale u nichž předpokládají zásadní a jednoznačnou reglementaci ze strany státu. Ve frustrovaném pohraničí rezonuje mnohem více téma imigrantů, zvlášť když je podporováno reálnými i fiktivními informacemi, které sem pronikají ze sousedního Německa i odjinud z Evropy, než strašák, s kterým vyrukovala druhá strana (tedy ruští hackeři ovlivňující volby)…
Rozevírající se nůžky mezi mentalitou většinové populace v Praze a dalších velkých městech na jedné straně a ostražitým konservatismem rozhodující části „zbytku země“ (toto dehonestující označení přebírám ze závěru citované studie) jsou předmětem mnoha spekulací, v nichž bývá interprety z řad pražských intelektuálů zdůrazňován rozdíl ve vzdělání a inteligenci a sociology zase odlišný vektor v sociálních jistotách a výhledových perspektivách.
Ve hře však nepochybně je i něco, co bych nazval konstantní antropologickou pamětí lidí pracujících rukama – totiž jejich obecná distance od světa politiky jakožto hry o moc, která je reálně potřebuje jen jako masu a nemá jim reálně co nabídnout („politické strany se zajímají pouze o hlasy lidí ve volbách, nikoli o jejich názory“ – viz výzkum CVVM 2012 – viz zde) a jejich vzrůstající alergie vůči mediálním manipulacím agresivně vnucovaným mainstreamovými „sdělovacími“ prostředky.