Slovíčko „spravedlivé" na mě začalo dnes po ránu vyskakovat, ledva jsem otevřel oči a ranní zpravodajství v televizi. Napřed mě z obrazovky ujistil pražský „radní pro kultůru" Milan Richter, že rozdělování dotací hlavního města do divadel podle počtu prodaných vstupenek je „spravedlivé"… A poté se zeptal, zda je spravedlivé, aby se Jiří Suchý každého prvního v měsíci spokojeně probudil a měl na kontě zadarmo od magistrátu 666 tisíc korun, s nimiž nemusí udělat nic jiného, než si je v klidu utratit… Představa pana Suchého, jak se za ty prachy sám hanebně přežírá v divadelním bufetu a nedá nikomu ani kousnout, mě jako spravedlivého Čecha dost pobouřila, takže jsem dal za pravdu i oné skvělé myšlence pana radního, že se divadla mají financovat podle počtu diváků, kteří do nich přijdou – no to je konečně stanovisko jasné jak facka a jaképak řeči o komerci v umění… Vždyť se na ty různé „divadelní" experimenty konané dosud za peníze nás daňových poplatníků po různých sklepeních stejně nedalo ani moc koukat, no ne?
A pak jsem si přečetl na jednom informačním serveru zajímavý názor mluvčí České pošty, ve kterém zdůvodňuje, proč desetitisíce nedoručených dopisů, které byly nalezeny v Břeclavi, nebyly dosud rozeslány svými adresátům, ačkoli dobrá polovina z nich již dávno prošla dezinfekcí. Ptáte se proč? No přece: „Aby to bylo spravedlivé." Jak sdělila mluvčí České pošty Dita Václavíková: "Nebylo by korektní rozesílat zásilky postupně. Kdyby například nastal v Technickém muzeu /tj. v místě, kde se provádí dezinfekce/ nějaký problém a polovina lidí by teď dopisy měla a polovina ne, bylo by to nefér." A já hlupák zblblý v dětství špatnou četbou (konkrétně bych uvedl Pošťáckou pohádku od Karla Čapka) jsem se dosud nesprávně domníval, že je-li možnost doručit okamžitě aspoň jediný opomenutý dopis, vyšle pošta svého emisara, který má za úkol okamžitě najít adresáta, i kdyby si přitom měl podrážky ušoupat… Ale nebylo by to spravedlivé, já vím… Možná by dokonce v zájmu spravedlnosti bylo správné, kdyby se ty dopisy naházely na velkou hromadu a všechny spálily, protože přece jen… Co když z nich přece jen nějaký chybí a my bychom se doručením těch ostatních dopustili velké nespravedlnosti na jeho adresátovi…
Tak a teď si jdu číst rozhovor s osvobozeným policistou Čermákem, to se teprve poučím…