„Hry jsou jak známo, určeny na hraní, nikoli na čtení", píše Václav Havel v předmluvě ke knižnímu vydání své nové hry Odcházení; „text hry je vlastně polotovar, který bývá dokonce někdy až nepřehledný a nesrozumitelný". Na druhou stranu však text hry je jediným autorovým vkladem, v němž hovoří jen on sám za sebe, protože realizace jeho hry na jevišti je již v rukou jiných lidí, kteří autora ani nemusejí znát, a znají-li ho, nemusejí jej respektovat. Co nám tedy o sobě a o světě prozrazuje Havel ve své poslední hře?
