Je předvečer slavného sametového výročí a všichni vzpomínají, jací jsme byli tehdy gerojové. Rád bych zde proto radši publikoval něco dobově autentického, ale deník jsem si v těch dnech před dvaceti lety psal opravdu jen sporadicky, protože mou kronikou doby tehdy byly básničky – v těch jsem si zachycoval své tehdejší pocity a vlastně i formuloval své postoje. Něco málo špatné „předměstské“ poézie není od historika asi ten správný vklad do diskuse, ale nic jiného jaksi právě po ruce nemám…