…tak tohle město se nazývá Oxford…
…a já se jmenuji dvojctihodný Thomas Pembroke…
… a společně s těmito gentlemany hlídám vchod do starodávné Bodleian Library…
… a to máme teprve začátek února…
… takhle sněhu jsme tu měli naposledy – co já pamatuji – někdy za královny Viktorie…
…malá společenská hra každý den po ránu: kdo dřív najde svoje kolo….
…ale vlastně proč, chumelenicí stejně neprojedeš…
…tak si aspoň udělat snímeček na památku…
…koneckonců i na letišti Heathrow se přístávalo na malé zapomenuté ranveji…
… tenhle renesanční kolega se taky raději zachumlal do šály…
.. i když jej hřeje i dobrá společnost…
…tak a teď střih a Oxford o čtrnáct dnů později…
…sníh už je dávno tentam a vy si při sobotní procházce…
…můžete na Obilním trhu vyslechnout hádku, jak to bylo s tím Ježíšem Kristem…
…anebo si o kus dál poslechnout koncert potulného písničkáře…
…jenž si tu uprostřed sobotního ruchu udělal svou hodinku pohody…
…tohle je móda pro jednadvacáté století…
…a jenom co trochu pokročí tyhle nanotechnologie…
…tak takhle šťastní budeme všichni..
…ale kde se tu vzaly tyhle Color Girls…
…vy jste se mi všichni nějak vybarvili…
…a proč jdou proboha teďka do knihovny…
…no to jsem si mohl myslet, zase jsem středem pozornosti…
…dokonce i na svatého Valentina…
