…Náměstí nebeského klidu je bezpochyby výstavní skříní čínského režimu i jeho neuralgickým místem…
…uprostřed náměstí, jako jeho srdce, umístili současní architekti mauzoleum s Maovými ostatky…
…které je ze všech stran pečlivě hlídáno hrdiny vzešlými z lidu….
…ano, opravdu, trochu to připomíná jednu velkou sochu, co jsme měli v Praze na Letné…
…a člověk si maně ptá, jestli potomci sochaře Švece nedostávají náhodou z Číny nějaké ty tantiémy…
…památku na předsedu Maa si můžete odnést ve všech barvách a velikostech…
…a tvář zvěčnělého vůdce zírá na náměstí i z Brány nebeského klidu, jako by střežil čínskou neochvějnost…
…a hlídal nejen své vojáky, kteří stráží pod ním…
…ale i všechny, kteří dnes chodí po náměstí ve spěchu sem i tam…
…to je proč, chce režim olympiádu: aby ukázal svou velikost a posílil svou legitimitu…
…ale nemůžeš soudit zemi podle režimu, zvlášť když má miliardu obyvatel, a nemůžeš vidět město jen přes jedno náměstí…
…a jestli chceš vidět jiný Peking, tak sedni třeba na metro 13, o jehož existenci ostatně turisti obvykle ani nevědí…
…a dojeď třeba do čtvrti Wudaokou, kde tepe obyčejný život…
…i tady – jako u nás – se lidé vrací odpoledne z práce…
…aby zašli třeba do vybrané restaurace…
…anebo si dali čaj v knihkupectví s anglickou literaturou…
…a jako u nás: nadevším vládne svět komerční reklamy…
…i v Pekingu je obvyklé, odskočit si z práce na dobrý oběd…
…a večer pozvat přítelkyni na večeři…
…i tenhle Peking si zoufale přeje olympiádu: je pro něj jednou z mála šanci, jak navázat přerušené spojení s naším světem…
(Fotografie vznikaly v září 2007)