Těmi organizacemi jsou Židovská obec v Praze, která od 14 hodin koná náboženské shromáždění u Staronové synagogy a Židovské radnice, dále pak Židovská liberální unie, jejíž pietní shromáždění se koná od 15 hodin na Staroměstském náměstí, a do třetice občanské sdružení Tolerance a občanská společnost, jejíž koncert a videoprojekce se budou konat od 17 hodin na rohu ulic Břehová a Maiselova. Všichni ale víme, že uctění památek obětí Křišťálové noci není jediným, ba ani dokonce hlavním důvodem této narychlo svolávané akce; že je tu ještě další důvod, který je vyjádřen jejich sjednocujícím motem: Společně proti neonacismu. Tohle trojjediné shromáždění se koná proto, aby zabránilo průvodu nácků Židovským městem a aby vyjádřilo podivení nad tím, že demokratická společnost takový průvod vůbec hodlá u příležitosti výročí Křišťálové noci tolerovat. Už jsme si zvykli na všechny ty první máje a šesté července, kdy si neonacisté bez odporu (odmyslíme-li si slabé pěsti Kateřiny Jacques) a pod policejní ochranou mašírují hlavním městem, ale oslavit pogrom dupotem vysokých holinek uprostřed historického ghetta, to je příliš silná káva i pro řadu zahraničních a v závislosti na nich i pro pár našich politiků…
Ale konec konců, nebylo by to tak úplně poprvé… Před Staronovou synagogou jsem stepoval tehdy ve svých polobotkách za mírných mrazíků už v listopadu 2003, kdy českým neonacistům poprvé narostl hřebínek natolik, že se pokusili po vzoru svých německých souvěrců pochodovat na výročí Křišťálové noci Židovským městem. A nebyl jsem samozřejmě ani tehdy sám; a nešlo jen o vždy spravedlivě rozhořčenou Kristinu Vlachovou, s níž jsme tam tehdy přišli, či o Helenu Klímovou, kterážto před Židovskou radnicí jako ostřílená účastnice mnoha demonstrací skepticky přejela můj příliš civilní zevnějšek a poskytla mi pak školení, jaká obuv a jaká výbava je vhodná na akce takového typu. Kolem nás byla i řada dalších známých tváří, z nichž některé jsem bezpochyby viděl naposledy někdy při nějakém „běhu Prahou" v osmdesátém devátém, a spousta dalších, které jsem zatím neznal a s nimiž jsem měl zatím možnost se vidět právě jen tam… Zatím…
Tehdy v listopadu 2003 se nic nekonalo, protože primátor Bém v sobě našel odvahu, aby se vetřel do klubka nakrátko ostříhaných pořadatelů a z jejich mikrofonu pak prohlásil akci za zakázanou, protože se zjevně odchyluje od svého proklamovaného cíle. Soudce Slavomír Novák, který letos v neveřejném slyšení 19. října zrušil předběžný magistrátní zákaz pochodu, se zřejmě domnívá, že by si měl primátor svůj tehdejší kousek zopakovat, a to nejen letos, ale kdykoli příště se náckové rozhodnou táhnout Prahou… Jinak by totiž nemohl napsat do svého zdůvodnění zrušení zákazu tato slova: „Žádná z norem … nedává žalovanému [tj. magistrátu] pravomoc zkoumat, zda oznámený účel shromáždění je či není fiktivní a dovozovat, jaký že je či mohl být skutečný důvod… Relevantní pro posouzení věci …je tedy pouze a právě účel oznámený; k ničemu jinému není správní úřad zákonodárcem zmocněn. Žalovaný tedy – měl-li dostát v této věci zákonu – se měl zabývat hodnocením tohoto účelu shromáždění, který byl uveden v oznámení ze dne 27. 8. 2007, což však neučinil. Jestliže se místo toho zabýval úvahami o skutečném účelu shromáždění, vycházeje z možné souvislosti mezi datem oznámeného shromáždění a výročím tzv. Křišťálové noci v Německu dne 10. 11. 1938, z údajů o možné spojitosti osoby Erika Sedláčka [tj. svolavatele] s neregistrovanou organizací Národní odpor, jež svůj původ odvozuje z mezinárodní neonacistické organizace, z údajů o možných postojích Erika Sedláčka blízkých neonacismu a o jeho údajné publikační činnosti na [neonacistickém] informačním portálu, pak soud nemohl než dospět k závěru, že pro takové úvahy a spekulace nemá podle zákona o právu shromažďovacím žalovaný jakoukoliv pravomoc, a že takto koncipované odůvodnění rozhodnutí o zákazu tedy neodpovídá použité právní normě, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Vzhledem k této nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nemohl se soud vypořádat s jednotlivými žalobními námitkami po věcné stránce."
Ponechme stranou další zajímavé objevy soudce Nováka v oblasti identifikace účastníků tohoto sporu (organizace žádající o povolení pochodu i organizace tuto akci zakazující se totiž shodly aspoň na tom, kdo vlastně koho o co žádá, ale soudce Novák jim oznámil, že i když o tom možná ani jeden z nich neví, tak ve skutečnosti v podstatě žádá o povolení akce někdo úplně jiný, který se v dřívějších sporech zatím vůbec nevyskytoval, totiž tentokrát pan Erik Sedláček jako fyzická osoba – a tudíž subjekt dosud neangažovaný a zřejmě zcela nezatížený svým jednatelstvím v záhadných organizacích), a soustřeďme se na jeho groh. Oč tady šlo? Pochod neonacistů Židovským městem totiž původně magistrát náckům zakázal pod průhlednou a zjevně nepravdivou záminkou, že by se konal na místech ohrožujících zdraví účastníků a kde by omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmy obyvatelstva. Proč takhle chodit kolem horké kaše – říkali jsme si tehdy všichni, proč rovnou shromáždění nácků nezakázat jako neonacistické, a tudíž směřující k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti? A přesně to pak magistrát udělal při obnovení zákazu pochodu: tentokrát již bez nějakých vytáček pochod pojmenoval v souladu se skutečností jakožto neonacistickou provokaci. Jenže se ukázalo, že pojem „neonacisté" je pro některé soudce zahalen čímsi, co oni sami označují jako „nesrozumitelnost"… A pro které soudce? Ne přece pro ty, kteří sami hovoří o zjevných (neo)nacistických postojích jakožto pouze o možných či údajných a označování českých nácků tímto termínem mají jen za spekulace nemající žádnou pravomoc…
Nuže, jsou-li mezi námi lidé, pro které je termín „neonacisté" nesrozumitelný, pojďme jim ukázat, že my mu rozumíme až příliš dobře. Nevím dost dobře, jakou přitom budeme mít pravomoc, ale myslím, že by to sobotní odpoledne mohlo být přinejmenším alespoň takovým doučovacím rychlokursem nejenom pro některé soudce…
Rozsudek soudce S. Nováka převzat ze stránek pražského magistrátu.