Reklama
 
Blog | Antonín Kostlán

Rok 1968: tání a úsměvy, tanky a kocovina

Ze všech těch kulatých výročí, které si letos připomínáme, má asi největší emocionální náboj rok šedesátý osmý... Není ani příliš divu: velká řada z nás (narozených před rokem 1960) si na zkušenostech s ním spojených formulovala - ať tak či onak - své životní zásady, a vzpomínka na něj pak visela jako Damoklův meč nad naší společností po celé období normalizace. Vlastně se toho za jeden rok seběhlo proklatě mnoho a během krátké doby se tehdy vystřídaly někdy až dost protikladné nálady a identifikační postoje. Snad si je můžeme ve stručnosti připomenout právě teď, před nadcházejícím kulatým výročím ruské okupace...

 

Počátek roku 1968 charakterizovala ještě „doba tání", tj. postupně se prosazující liberalizace a odumírání strachu (do odstoupení Antonína Novotného a prezidentských voleb v březnu toho roku).  Snad bychom si ji mohli nejlépe charakterizovat výkřikem z jednoho  tehdejšího studentského majálesu: „Lidi, buďme veselí, středověk je pryč!"; pro řadu lidí tohle tání s sebou přinášelo tu úžasnou novinku, že se stále častěji otevíraly hranice a mohlo se vyjíždět ven za zkušenostmi.

Následovala pak etapa hromadného uvolnění a euforického nadšení (od března do srpna 1968), do něhož se přes jisté počáteční rozpaky („Když  už se teda může", jak říká jedna z postav ve filmu Zločin v šantánu) zapojila značná část tehdejší veřejnosti… „Cenzura je zrušena, hurá!", pronesl tehdy na jednom z mítinků pronesl nosovým hlasem spisovatel Jan Procházka a vyznání důvěry v tzv. socialismus s lidskou tváří přinesl – zároveň už i s prvními zřetelnými obavami o jeho osud – manifest Dva tisíce slov, do něhož  s využitím služeb spřízněného spisovatele vtělila své názory tehdejší československá intelektuální elita.

Vpád cizích tanků pak otevíral období šoku z okupace země a zvýšené národní jednoty a solidarity (od 21. srpna až do podpisu dohody o podmínkách „dočasného" pobytu sovětských vojsk v říjnu 1968). „Jsme s vámi, buďte s námi!", znělo tehdy nadšeně v ulicích, ale adresáti, kterým byl tento hromadný  apel adresován, zpátky jen plačtivě z rozhlasu a televizních obrazovek vzkazovali, že v jejich dvojroli moskevských lokajů a vůdců československého lidu zároveň je jim přece jen bližší košile než kabát.

Reklama

A konečně čtvrtý obrat během jednoho roku a s ním i etapa počínající normalizační kocoviny… Jakým sloganem tu máme charakterizovat? Snad onou  proslavenou kádrovací otázkou, na jejímž základě byli o něco málo později lidé vyhazováni nejen z řad státostrany, ale i ze svých zaměstnání: „Jaký je váš názor na vstup vojsk Varšavské smlouvy?"  Dost práce pro historiky a dost místa pro reflexe každého z nás…

(Upravená verze textu napsaného pro Akademický bulletin AV ČR  7/2008.)

 

 

 

21.8.1968 (7:27-7:35 hod.)

Vysílání legálního Československého rozhlasu přerušované střelbou.

Zvukový záznam převzatý z projektu ÚSD AV ČR

Pražské jaro 1968