Je nepochybné, že tento krok Ruska byl dlouhodobě dopředu připravován a pro jeho uskutečnění byla zvolena mimořádně příznivá mezinárodní situace… Zájem světových médií, a to včetně jejich mezinárodněpolitických redakcí, se totiž všeobecně soustředí k olympijským hrám v Číně, které byly otevřeny ve stejný den, kdy dali ruští generálové pokyn k zahájení akcí, a dá se předpokládat, že bude trvat několik dní, než se pozornost podaří přesměrovat na nově vzniklý problém – těch několik dní mají k dobru ruské síly. V Americe, která bude v nejbližších dnech nejtvrdším kritikem Ruska (za tichého mručení evropských politiků, kteří budou tiše hledat, jak si na vzniklé situaci přihřát svou vlastní polívčičku), je současný prezident kritizován za nepříliš podařenou intervenci jinde a navíc stojí před odstoupením, protože mu za pár měsíců vyprší volební mandát a zatím není vybrán jeho nástupce, s nímž by mohl konzultovat dlouhodobost případných kroků. Mělo nám být zřejmé, že se něco připravuje, když se v nedávné době objevila na stole tzv. nová koncepce ruské zahraniční politiky. Tyhle klamavé a lživé dokumenty se totiž neobjevují jen tak samy od sebe, ale mají vždy za úkol zakamuflovat skutečné plány a postoje…
Jenom poněkud překvapuje, jak je ten scénář pokaždé stejný. U nás jej máme zafixovaný pod krycím jménem „Sudety", protože právě toto území hrálo vůči nám a nacistickému Německu stejnou roli, jakou v konfliktu mezi Gruzií a Ruskem hraje Jižní Osetie; ale konce konců četné prvky tohoto scénáře se uplatnily i při ruské srpnové invazi 1968. Ten, který útočí, musí totiž před veřejností vypadat jako někdo, kdo je vlastně v právu… A tak tedy, chceš-li obsadit nějakou zemi:
- najdeš si vhodné území v zemi své oběti, které sousedí s Tvými hranicemi, a s pomocí tamních tlučhubů navodíš v médiích dojem, že jim tam ubližují, protože oni by se radši kamarádili s Tebou než se svou vládou; pokud můžeš, pošli jim tam i něco vojáků, aby si mohli vyhlásit nějakou tu autonomii
- s pomocí dvou opilých žoldnéřů vpašuješ pak na toto území kanón přezdívaný Těžká Barbora nebo nějaký jiný důkaz o tom, že tvoje oběť sama chce zaútočit – nebo aspoň že (Tebou rozdivočené) poměry ve „sporném" území vůbec nezvládá
- necháš si od svých stoupenců zaslat ze „sporného" území poslat zvací dopis, v němž tě bude nějaká ta třeba i narychlo se ustavivší reprezentace (že by třeba dělnicko – rolnická vláda?) ujišťovat, že bez Tvého včasného zásahu se již takhle vyhrocená situace vůbec neobejde…
- vítězně vjedeš na osvoboditelských tancích a sporné území zabereš s gloriolou zachránce míru
- a když se Tvá oběť začne bránit, pohltíš nejen „sporné" území, ale i ji samotnou…
Jak zabránit onomu pátému kroku, o to se povedou budoucí diplomatická jednání, nikoli snad nad tím, jak dostat Rusko z Jižní Osetie – ta je totiž v jeho rukách už teďka stejně „bezpečně" jako třeba Čečna…
Ano, velice záhy se objeví řada komentářů, které se nám budou snažit vysvětlit, že Rusko není žádným agresorem, ale muselo svůj krok podniknout v rámci humanitární pomoci …blablabla… prevence před úplným rozkladem ve sporném území …blablabla… ochrany svých zahraničně politických zájmů… A tyhle názory nám s vážnou tváří budou říkat nejen ruští diplomaté, ale i politici z Evropské unie a rovněž i podstatná část reprezentantů naší politické scény (nepochybně včetně osob na místech nejvyšších, u nichž lze o důvodech jejich obdivného vztahu k ruskému imperialismu jen vyslovovat nepodložené hypotézy…). Aspoň si zase jednou budeme moci vypočítat, kdo všechno i u nás už je zase koupen, abychom měli jasno, až jednoho krásného dne dospěje tahle obnova sovětského impéria zase až k naším hranicím. Všichni ti ideologičtí rozmazávači faktu, že Rusko je dnes zase – stejně jako před čtyřiceti lety – jedním z největších rizik pro uchování míru ve světě, netrpí přece na své „slavjanofilství" z mladické naivity (alespoň ne všichni…).
Zatímco dosud jsme o tom mohli jen nezávazně filosofovat, dnes už to prostě víme: Rusko zahájilo násilnou obnovu Sovětského svazu – v jeho někdejším území, v jeho někdejší slávě, s jeho někdejší přehlíživou arogancí – a rovněž i se všemi jeho někdejšími imperialistickými choutkami (berte prosím slovo „imperialismus" v jeho původním významu „snaha o budování impéria").
Jestliže před čtyřiceti lety napsal u příležitosti sovětské okupace naší země ruský básník Jevgenij Jevtušenko verše: „Tanky jedou po Praze, tanky jedou po pravdě", musíme si je dnes zopakovat – pouze s tím rozdílem, že tentokrát namísto Prahy je třeba dosadit Cchinvali a další města, jejichž přímou okupaci Rusové zahájili. Zatím jen tahle města a taky trochu Gori… Zatím…